Certifikace pro ČR – ne vždy jsme Evropa

Neúnavně rostoucí množství harmonizovaných norem často vzbuzuje pocit, že národní certifikace jsou minulostí. Je to hlavně nepříjemné překvapení pro distributory, kteří se rozhodnou dovážet stavební výrobky například z Polska a Německa, kde tyto výrobky bez problémů legálně fungují. Tato konkrétní situace je právně velmi zajímavá, jelikož dle zákona by teoreticky nemělo být požadováno další české národní posouzení, pokud výrobek byl certifikován například v Polsku podle polských norem. Praktická aplikace zákona je ale problematická, jelikož distributor nemá v ruce žádný „český dokument“, kterým může prokazovat shodu se zákonem.

Jasnější už je situace, kdy český výrobce uvádí výrobek na český trh. Pokud existuje harmonizovaná norma, nastupuje cesta vedoucí ke značce CE.

Pokud harmonizovaná norma neexistuje, je potřeba zkontrolovat seznamy tzv. stanovených výrobků. Výrobky ze seznamu musí být povinně certifikovány v národním systému! Legrace začíná, jakmile se začneme přibližovat k hranici definice povinně certifikovaného výrobku. Existují situace, kdy ze tří osob bude jedna vykládat zákon tak, že výrobek spadá pod harmonizovanou normu, druhá ji bude řadit pod národní certifikaci a třetí bude tvrdit, že výrobek není nutné certifikovat. V těchto hraničních případech je potom potřeba se rozhodnout pro jednu cestu a té potom přizpůsobit technickou dokumentaci.

Pikantní situace vzniká, pokud výrobek spadá pod více norem. Například určitá cementová směs může být deklarovaná pro použití jako vnitřní omítka (harmonizovaná norma), lepidlo pro polystyren (národní certifikace) nebo součást zateplovacího systému (evropská či národní systémová certifikace). Opět se vyplatí dát pozor při sestavování etiket dát pozor na formulace, aby popis výrobku odpovídal provedené certifikaci.

Výstupy národní certifikace jsou jiné, než u evropské. Finálním dokumentem je Prohlášení o shodě, kde nejsou uvedeny žádné vlastnosti výrobku – na rozdíl od „evropského“ Prohlášení o vlastnostech. Zajímavé je srovnání se Slovenskem, které má v tomto modernější legislativu – podle způsobu certifikace se vystavuje buď Vyhlásenie o parametroch nebo SK Vyhlásenie o parametroch. Obsah dokumentů je prakticky totožný. V České republice bude podobnost spíše ve výši pokuty, které bude udělena při nesplnění požadavků té či oné legislativy.

Nejčastější chyby v Prohlášení o vlastnostech

Václav Hadrava