Mám se snažit dostat pod kůrku?

Po experimentech s různými druhy pečiva si nakonec dám nejraději obyčejný, ale čerstvě upečený, kmínový chléb. Takový je ale problém koupit, protože většina supermarketů nabízí rozměklé a bezpohlavní cosi, co není vůbec chutné. Dobrý čerstvý chléb se dá naštěstí koupit v Globusu, který má vlastní pekárnu a tam jej klasickým způsobem vyrábí.

Jednou jsem u příslušného regálu spatřil asi šedesátiletou paní, která rozčileně přes sáček osahávala všechny chleby. Po chvíli pozorování se ke mně otočila: „To je hrůza, všechno je to staré a tvrdé jak kámen.“ Na to jí říkám: „Však to je v pořádku, čerstvý chleba má mít tvrdou kůrku, to je nejlepší.“ Paní loupla očima a přidala na hlasitosti. „Tady nic kupovat nebudu, to je aspoň dva dny staré, hrůza!“

Vložil jsem chléb do kráječe a podávám jí jeden plátek, aby se přesvědčila, jak je střídka krásně měkoučká a čerstvá. Myslíte si, že to zkusila? Samozřejmě, že ne – asi z hrdosti.

Tato paní zřejmě nikdy čerstvý chléb nejedla a evidentně už nikdy nebude. Docela škoda – a stačilo málo.

 

Václav Hadrava