Nejčastější chyby v prohlášení o vlastnostech

Před pár lety prováděl kolega z branže rozsáhlou analýzu Prohlášení o vlastnostech, které byly dostupné na internetu. Celkem očekávaně mu vyšlo, že v pořádku jich bylo do deseti procent. Věřím, že se kvalita od té doby mírně zlepšila, ale víc než čtvrtina to pořád ještě nebude. Pro vstup do elitní skupiny těch, kteří předkládají profesionální dokumentaci, doporučuji sledovat následující principy:

  • Zpracování PoV není o kreativitě, ale logice. Vše je dáno, stačí nashromáždit správné podklady a pochopit, co se chce. Pokud si nejste jistí, netipujte, ale snažte se pochopit systém.
  • Vystavení PoV je právní akt se všemi případnými důsledky. Proto je nutné se řídit zákonem, který relativně jasně říká, jak to má vypadat. Ten zákon je zde: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32014R0574
  • Nesnažte se ohromit obsahovou kvalitou, to je samozřejmost. Zaujmout se dá hezkou grafickou úpravou a přehledností.
  • Nepište nic navíc. Jednak to do PoV nepatří a jenom si vytváříte další potenciální problém s (ne)aktualizací.

Dobré PoV tedy vypadá jednoduše tak, že je v souladu se zákonem, harmonizovanou technickou specifikací a příjemně vypadá.

Pojďme na ty konkrétní chyby:

  • symbol „CE“

V dobré třetině případů ještě nezačnu číst text a už beru do ruky červenou propisku. Nekompromisně škrtám symbol „CE“ v levém nebo pravém horním rohu dokumentu. Je porušeno základní pravidlo, že „cé-éčko“ musí být u stavebních výrobků vždy uvedeno v rámci celého značení – tj. v tabulce se všemi požadovanými informacemi. Je v pořádku dokument ozdobit, ale jsou lepší metody.

  • neprohlášení o nevlastnostech

Občas se dá vidět pěkný úlet, který vypadá tak, že dokument je nadepsaný „Prohlášení o vlastnostech“ a dál se nějakým zmateným způsobem popisuje, že na výrobek se tato povinnost nevztahuje a PoV se tedy nevydává. Ano, i tuto informaci potřebujeme někdy sdělit, ale takto to je to amatérské a proti zákonu.

jak to vyřešit lépe – prohlášení

  • CE-EC-ES?

Jediný možný a správný název dokumentu je „Prohlášení o vlastnostech“. Ano, dříve to bylo „ES Prohlášení o shodě“, takže předřazování „ES“ apod. je pochopitelná chybička. Ale nemusíme ji dělat.

  • Jedinečný identifikační kód typu výrobku

Zde nás mate legislativa, jelikož nás navádí k nadbytečné kreativitě. Pokud má výrobek obchodní název, kterým jej lze identifikovat, stačí uvést pouze ten. Není potřeba si komplikovat život dalšími kódy a už vůbec ne číslem normy.

  • Typ, série nebo sériové číslo nebo jakýkoli jiný prvek…

Tento bod představoval s předchozím bodem smrtící kombinaci, ze které bylo velmi obtížné vybruslit bez chyby. Naštěstí tento bod byl úpravou legislativy zrušen, tak je to vyřešeno. Můžete jej vymazat a zapomenout.

  • Zamýšlené použití

Nejčastější chybou je uvést použití, které je v rozporu s normou, podle které se PoV vystavuje. I když se dá výrobek použít na více způsobů, toto není nejlepší místo, kde se tím pochlubit. Nejčistější cesta je otevřít příslušnou normu a nechat se inspirovat textem v kapitole „předmět normy“ včetně použité terminologie. Občas se dá najít v této kolonce pouhé číslo normy. To snad nebude na pokutu od ČOI, ale je to většinou málo specifické a hlavně velmi nezdvořilé vůči čtenáři.

  • Identifikace výrobce

Tato problematika je tak zajímavá, že si brzy vyslouží vlastní článek. Stručně řečeno – výrobce může být i ten, kdo výrobek nevyrábí, ale potom se na něj vztahují všechny povinnosti výrobce. Dodavatel (dristributor) nemá právo vystavovat PoV, takže na to velký pozor! Pokud se distributor podepíše pod PoV, musí mít příslušný certifikát, zkoušky atd., jakoby byl výrobce.

  • Notifikovaná osoba neboli Oznámený subjekt

Odkazujte na Oznámený subjekt pouze, pokud máte od něj vystavený dokument. Sem nepatří zkušební laboratoře, což lze často vidět. Proč je „Notified Body“ přeloženo do češtiny „Oznámený subjekt“. Nevím.

  • Nadbytečné informace, nedodržení struktury

Jakékoliv odchylky od dané formy jsou nežádoucí a úplně zbytečné. Tečka.

  • Tabulka vlastností

První oblíbenou chybou je uvádění vlastností, které v příslušné harmonizované technické specifikaci vůbec nejsou.

Další „klasika“ je uvádění zkušební normy místo harmonizované technické specifikace.

A úplně nejoblíbenější chybou je uvádění klasifikační normy EN 13501-1 jako harmonizované technické specifikace. Není to harmonizované norma, takže to tam nepatří.

Stále s tím bojujete? Mohu pomoci.

Václav Hadrava