Certifikace nemusí být jen něco, co musí být provedeno z donucení zákonem. Jelikož „certifikace“ je synonymem pro „osvědčování“, občas se hodí mít něco osvědčeno od důvěryhodné autority. Třeba, že firma má vnitřní systém místo chaosu, že se snaží šetřit životní prostředí apod. Certifikát tzv. třetí osoby je většinou vnímám objektivněji než argumentace obchodníka (první osoba) směrem k zákazníkovi (druhá osoba).
Výraz „certifikace“ totiž není rezervován pouze státním orgánům. Například pivovary certifikují pivnice za to, že pravidelně čistí trubky. Je jen na návštěvníkovi, jestli věří, že konkrétní pivovar skutečně něco kontroluje nebo je dokument vydáván za pravidelné odběry pivních soudků.
Klíčovým faktorem je prestiž certifikující osoby. Vždy to zavání, pokud někdo certifikuje svého odběratele (jako právě v uvedeném případě pivních trubek). Naopak docela zajímavé schéma je, kdy asociace navzájem si konkurujících dodavatelů provozuje certifikační systém a konkurující členové se navzájem z logiky věci hlídají, jestli dodržují stanovená pravidla.
Nepovinná certifikace může být na jedné straně velmi dobrý a praktický nástroj (vykrývá nedostatky normativních dokumentů, flexibilně reaguje na potřeby praxe), ale i zneužitelný (nahrazování „oficiálních“ certifikátů, nesmyslný rozsah vlastností ad.). Je tedy potřeba si uvědomit, že nepovinná certifikace je prostě zajímavá nadstavba k tomu, co je vyžadováno zákonem, nemůže nahrazovat zákonem (normami) stanovené postupy.
Ideální varianty použití nepovinné certifikace jsou zejména případy, kdy výrobek není povinně certifikován (ale praxe vyžaduje demonstraci kvality) nebo třeba povinná certifikace nezahrnuje vlastnosti požadované v praxi.
Jak odlišit od sebe povinné a nepovinné certifikáty? Povinné se odlišují zejména těmito prvky:
- odkazují se na související legislativu, tedy zejména zákon 22/1997 Sb. v platném znění, dále nařízení vlády 163/2002 Sb. v platném znění nebo nařízení EP a Rady 305/2011
- jsou vydány subjektem, který je autorizován státním orgánem
- je použito razítko autorizovaného subjektu
Zajímavé projekty nepovinné certifikace
- Nepovinná výrobková certifikace: Jde prakticky o doménu všech významných zkušebních ústavů ve stavebnictví, které využívají své tradiční odbornosti a doplňkově certifikují výrobky, které například nespadají do povinného režimu certifikace nebo řeší doplňkové vlastnosti, které nejsou pokryté normami.
- Kvalitativní třída A: Tento projekt Cechu pro zateplování budov ČR má za cíl povýšit systémy ETICS a jejich součásti, které mají nadstandardní vlastnosti.
- Osvědčování realizátorů ETICS a montáží oken: Možnost pro firmy demonstrovat osvědčením od TZÚS Praha, s.p. odpovídající kvalifikaci a odbornost v oblasti provádění ETICS nebo instalace oken.
- Značka „Q“ od TZÚS Praha potvrzující standardní kvalitu příslušenství ETICS, jehož posuzování není jinak metodicky podchyceno.
- „Osvědčeno pro stavbu“: projekt zkušebních ústavů ve stavebnictví, který reaguje na značnou benevolenci evropských norem a má za cíl nastavit kritéria na výrobky pro použití ve stavbách v ČR.
- Systémy řízení kvality (tzv. „ISO“): Certifikát se nevztahuje na výrobek, ale celou firmu, resp. její procesy, které jsou vyhodnoceny jako efektivní, monitorované, zaměřené na kvalitu, probíhá neustálá snaha o zlepšování atd. Tento certifikát ale neříká vůbec nic o kvalitativní úrovni konkrétního výrobku.
- SBToolCZ – komplexní hodnocení kvality budovy od komfortu užívání až po dopadu její stavby na životní prostředí
Nepovinná certifikace je zajímavý technicko-marketingový nástroj, který může značně pomoci propagaci výrobku i image dodavatele.
Václav Hadrava